ISSN 1804-8323



DOPORUČUJEME


Nejdříve musí zapršet...

datum 25.07.2020 vlozil Luboš Procházka kategorie Závlaha

Máme program na podporu retenčních nádrží a využívání dešťovky. Aby ale fungoval, musí nejdříve pršet, stýská si úředník v jednom ze suchem postižených polských regionů. Polsko má s vodou čím dál větší problém. Tipnete si, která země Evropské unie má nejméně pitné vody na obyvatele? Pominete-li ostrovy Maltu a Kypr s omezeným počtem vodních zdrojů, vyjde vám se šestnácti sty kubíků ročně na hlavu Polsko. Ano, žádné Španělsko či Řecko, ale země, kterou znají Češi jako domov Bělověžského pralesa, Mazurských jezer nebo polské části Tater. Poslední dva měsíce sice polské pláně zalily deště podobně jako hornatější Česko, ještě koncem dubna si ale naši severní sousedé zoufali. Řeka Visla odhalovala ve Varšavě své dno, v národním parku Bierbza hořely desítky hektarů lesa a zemědělci s hrůzou odhadovali další škody. Sucho bylo v té době ve velké části země. Když jsem požádal wroclawského hydrologa Francizska Szumiejka, aby mi vytipoval oblast, která suchem nejvíce trpí, musel si udělat analýzu. Z ní mu trochu překvapivě vyšlo Lubušské vojvodství, tedy region na západě země podél německých hranic, který je nejvíce zalesněnou částí Polska. Při pohledu na mapu zachycující vlhkost půdy v kombinaci s úrovní hladin řek je ale vše jasné - právě Lubušské vojvodství na ní září červenou barvou značící nejméně vody v řekách i půdě. Hydrolog vytipoval i konkrétní obce - jednou z nich je Cybinka ležící nedaleko německého Frankurtu nad Odrou. Jen pár kilometrů od obce s necelými třemi tisíci obyvatel teče Odra, v bezprostřední blízkosti Cybinky pak říčka či spíše potůček Ilanka. V Cybince si na loňské sucho dobře pamatují. Vodu ke svému podnikání potřebuje například paní Marika, která zde provozuje zahradnictví. „Loni bylo sucho strašné, úřady nám zakázaly zalévat, nesměly se také napouštět bazény,“ vzpomíná s tím, že jediná voda, která byla v Cybince k vidění, byla ta ze stříkající fontány nově postavené u kulturního centra. „Tam ale koluje pořád ta samá voda,“ vysvětluje. Na otázku, jak řešila v zahradnictví zákaz zalévání, krčí rameny: „No, samozřejmě jsem to zalila, jinak by rostliny nepřežily.“ Lidé byli doma, začali zahradničit Letos je už prý situace o poznání lepší a Maričinu podnikání kupodivu pomohla pandemie koronaviru. „Během korony jsem měla zavřeno jediný den. Jak byli lidé doma, vrhli se na zahradničení a stále něco potřebovali. Zemědělce tu máme v Cybince poslední dva, zahrádkaří ale teď skoro každý,“ pochvaluje si Marika. To je při procházce obcí jasně vidět - srážky v minulých týdnech zahrádkám prospěly a bující zeleninové záhonky jsou vidět skoro za každým plotem. Jinak ale Cybinka moc optimistický pohled nenabízí - oproti nedalekému Německu je znatelně chudší a na silnici vedoucí do hlavního města vojvodství Zelené Hory visí na řadě domů cedule „Na prodej“. V horší situaci než zahradnice byli samozřejmě místní zemědělci. Nejen ti přímo z Cybinky, ale z celého regionu. „Ztráty se pohybovaly od čtyřiceti do osmdesáti procent. Vůbec největší byly v případě kukuřice, u žita nebo pšenice pak dělaly okolo 40, 50 procent, záleží i na druhu půdy,“ vysvětluje zdejší bezpartajní starosta Marek Kołodziejczyk. Osmdesátiprocentní ztráty byly i u brambor, těch se ale v okolí Cybinky moc nepěstuje. Vláda vyplácela odškodné Pro celé vojvodství je zemědělství jedním z klíčových odvětví, což si uvědomuje i vláda ve Varšavě. Farmáři se proto loni dočkali pomoci, která závisela na výši ztrát. „Když byly ztráty do 70 procent, dostali 500 zlotých na hektar. To platí pro ty, kteří byli pojištění. Ti nepojištění dostali 250 zlotých,“ dodává starosta. Pokud byly ztráty nad 70 procent úrody, vyšplhalo se odškodnění až na tisíc zlotých na hektar. Úřady odhadují celkové ztráty na tři miliardy zlotých. Letos už ale pomoc zemědělcům snad nebude potřeba, oproti posledním dvěma letům pršelo přece jen více, zvláště v posledních týdnech. Dlouhodobý problém se suchem ale dva či tři deštivé měsíce nevyřeší. K potřebnému doplnění podzemních vod i vyšší hladině řek by Polsko potřebovalo, aby také v zimě sněžilo. To se ale neděje už posledních sedm let. Klimatické změny se na zemi, která je jakýmsi uhelným skanzenem v rámci Evropské unie (Poláci těží spolu s Čechy už jako jediní), podepisují velmi výrazně. Většina srážek odtéká Odborníci upozorňují také na léta zanedbávané vodohospodářství. Polsko - podobně jako Česká republika - trpí tím, že velká část srážek jen steče z polí či měst do řek a v zemi se neudrží. Jak řekl časopisu Wprost hydrolog a viceprezident Polské akademie věd Pawel Rowiński, dokáže si nyní země udržet pouhých 6,5 procenta dešťové vody. To je příliš málo, například Španělsko je na 40 procentech. V plánu je tak budování velkých nádrží, ale i zachycování vody v domácnostech, které vláda vybízí k budování retenčních nádrží. Jak ale připomíná starosta Cybinky, takový program funguje jen v případě, že prší a lidé mají co skladovat. „Zatímco loni dostávali rolníci ve třech vojvodstvích podporu kvůli povodním, u nás bylo tragické sucho, letos už naštěstí ne,“ říká starosta, který letos zákazy zalévání vyhlašovat nebude. Právě zalévání zahrádek pitnou vodou je podle hydrologů jedním z důkazů špatného polského hospodaření s vodou a přispívá ke vzniku sucha. Navzdory opakujícímu se suchu, které je důsledkem probíhajících klimatických změn, je starosta východopolské obce přesvědčen, že člověk nemá na klimatické změny žádný vliv. „Člověk může způsobit smog ve městech, to ano, klimatické změny ale neovlivňuje,“ myslí si. Podobně zřejmě smýšlí i polská vláda, která se sice v Bruselu hlásí k unijním závazkům k boji s klimatickými změnami, o ukončení těžby uhlí a přechodu k čistým energiím ale sama raději nemluví.

Green 1/2020

Časopis GREEN

Vážení čtenáři a kolegové,

na koupení času, jeho zastavení, zrychlování nebo zpomalování máme spojené téměř výhradně s filmovými kouzly. Například v Matrixu probíhají souboje zpomaleně právě proto, že si postavy uvědomují každý moment, každý pohyb, každý detail probíhající situace. Bohužel, podobně neuvěřitelná záležitost v podobě nakažlivého infekčního viru Covid-19, který začal přeskakovat z Číny do jiných zemí světa včetně Česka, se nám teď promítá i do naší žhavé současnosti…

Pandemie přinesla zásadní důsledky na společnost, politiku a ekonomiku, golfový svět nevyjímaje. Podle mě se však rychle začalo zapomínat, že jde jen nemoc, která přišla a (snad) zase odejde. Jistě, zanechá za sebou mnoho mrtvých, což je tragédie, ale panika není na místě. Malým, ale výmluvným jasným důkazem budiž, že JEDEME DÁL!. Proto držíte v rukách – byť s pochopitelným menším zpožděním - jarní vydání Greenu. Věřte, že i nadále uděláme vše pro to, abychom novou bezprecedentní situaci přežili s pokud možno co nejméně oběťmi. Ať už těmi finančními – konkrétně přímo existenčně vydavatelskými, pracovními nebo lidskými.

Ale upřímně: Vše výše nadhledovým blankyně modrým perem napsané by bylo pokrytectví. Cílem tohoto Editorialu totiž není nic víc, než vás jako v předešlých vydáních časopisu GREEN především kvalitně informovat – a v prvé řadě přinést Prohlášení předsedy Českého svazu greenkeeperů Michala Voigtse k nastálé nelehké situaci.

Dále se samozřejmě ohlédnout se za nejdůležitějšími oborovými akcemi (za únorovým Seminářem a volební Konferencí na ČZU v Praze – Suchdole, a také za výroční konferencí FEGGA, na kterou do irského Galway odletěli Miloslav Trojan a Jiří Kapeš jako zástupci ČSG), pozvat (na „kulatý“ 10. červnový Slunovrat v resortu Loreta Pyšely) a nastínit trendy (nalistujte si, prosím, článek Jelení střípky z každoroční výstavy Golf Industry Show z floridského Orlanda).

Dále přinést tradiční překlad článku od USGA (tentokrát na téma Co se stane, pokud nebudete udržovat golfové hřiště), inspirovat (Traction Bull Bloc je naprosto spolehlivá baterie s mimořádně dlouhou životností pro golfové vozíky), varovat a doporučit řešení (VIII. pokračování docenta B. Cagaše o nejdůležitějších travních chorobách) i třeba pobavit (Sportovní ples s osobní účastí kompletní redakce časopisu GREEN, zastoupením ČSG a tombolovou účasti firmy AROS-osiva ve Velké Bíteši, a dále křížovka o víkendový pobyt ve vranovském penzionu Jelen).

Pověstnou třešinkou na dortu budiž foto zajímavost z hřiště v Hluboké nad Vltavou. Situaci zakazující pohyb golfistů po hřišti - taková nastane jen jednou za život - využili šikovní hlubočtí greenkeepeři k výstavbě zcela nové vodní nádrže před klubovnou.

Pokud se nám Vás aspoň u dvou tří materiálů podařilo zaujmout, pak bylo cíle tohoto Editorialu, resp. jarního Greenu 1/2020, dosaženo. Ať se Vám líbí!

Přeji Vám pohodové čtení, zdraví, chuť do práce a hodně trávníkářských úspěchů i pohody bez skeptického výrazu na tváři!

PhDr. LUBOŠ PROCHÁZKA, šéfredaktor


KALENDÁŘ AKCÍ


» zobrazit všechny akce



Národní institut golfového vzdělávání Český svaz greenkeeperů Fegga Golf Resort Karlovy Vary ČGF Ittec Ittec Ittec John Deere Agro CS Golf Digest Agris.cz Profigrass Royal Golf Club Mariánské Lázně Everris. Agentura Bonus Sklopísek Střeleč Střední zemědělská škola Dalovice Plagron Golf Hluboká
Ingolfer
Golf Sokolov Golf Beroun Aros Provodínské písky Böhmerwald Golf Park Lovochemie Vydavatelství Baštan