DOPORUČUJEME


Nové cesty, nová řešení

datum 16.01.2018 vlozil Luboš Procházka kategorie Zajímavosti

Jestli náš golf něco opravdu nutně potřebuje, pak je to zejména spousta nových hráčů – čím víc, tím lépe. Důvod je zřejmý i bez podrobné znalosti českého golfového prostředí. V České republice je na cca 100 golfových hřišť a přibližně 50 000 registrovaných golfistů, z nichž opravdu pravidelně hraje nadpoloviční většina. Neúprosná matematika Ve světě je golf doslova miliardový byznys. Jak by také ne, když v tradičních golfových zemích jej hrají desítky milionů rekreačních hráčů, kteří každý rok utratí za golfové aktivity miliardy dolarů. V množství je prostě síla... U nás doma je situace zcela odlišná. Zhruba 30 000 opravdu pravidelně hrajících rekreačních hráčů má uživit přibližně 100 golfových hřišť. Statisticky vzato vychází na každé hřiště v průměru 300 aktivních golfistů, horší ovšem je, že největší české kluby mají členů několikanásobně více, takže na ta méně úspěšná hřiště zbude v praxi jen pár desítek golfistů. To vede k situaci, že většina tuzemských hřišť má do prosperity opravdu daleko a přežívá jen díky obětavosti a nadšení jejich majitelů, případně provozovatelů. Pokud se v dohledné době nepodaří podstatně zvýšit počet aktivních golfistů, lze očekávat, že neprosperující golfová hřiště začnou postupně zanikat a nákladně vybudované golfové areály zarostou plevelem. A to by byla opravdu škoda! Česká golfová federace (ČGF) si je velmi dobře vědoma, že jedním z jejích hlavních úkolů je získávání co největšího počtu nových golfistů. Přes veškerou snahu ale v posledních letech příliv nových zájemců o oblíbenou hru stagnuje. Je třeba objektivně uznat, že ČGF to nemá v tomto směru vůbec lehké. Existuje celá řada příčin, proč je velmi obtížné nové hráče získávat. Tyto příčiny jsou sice všeobecně známé, ale dokázat se s nimi úspěšně vypořádat je velmi tvrdý oříšek. Obecně lze říci, že první příčinou není ani tak malý celkový počet obyvatel ČR jako spíše velmi nízké procento těch z nich, kteří hrají golf. Jestli máme nějakých 50 000 registrovaných členů ČGF, představuje to cca 0,5 % z celkové populace, takže z každých 200 lidí je členem ČGF jen jediný z nich. To je zoufale málo! Před pár lety se z tohoto důvodu často mluvilo o ambiciózním cíli ČGF dosáhnout počtu 100 000 hráčů, tento záměr se ale bohužel zatím nepodařilo realizovat. Proč další golfisté nepřibývají Je třeba položit si otázku, proč golf hraje tak malé procento populace. Jak již bylo řečeno, hlavní příčiny jsou golfovým odborníkům dobře známy. Uveďme zde alespoň ty nejdůležitější. Malá tradice golfu Golf se v ČR začal postupně rozvíjet po roce 1990, takže zde ještě nelze hovořit o tradičním českém sportu. Pro převážnou část obyvatelstva je stále prakticky neznámým sportem, a proto je třeba vykonat spoustu práce na jeho propagaci. Minimální rodinná tradice S malou obecnou tradicí souvisí i minimální tradice golfu v českých rodinách. Pokud rodiče aktivně provozují nějaký sport, jejich děti v nich vidí přirozený příklad a začnou ho provozovat také. Tento jev můžeme v masovějším měřítku očekávat až od dalších generací. Většina národa o golfu skoro nic neví a nerozumí mu Stačí si pohovořit s několika známými, kteří golf nehrají, a zjistíme, že velká většina našich spoluobčanů neví o golfu skoro nic. Je proto velmi obtížné je ke golfu přivádět, protože vůbec netuší, co je podstatou hry, jaká má pravidla a čím by je mohl zaujmout. I zde bude třeba vynaložit hodně práce a úsilí, aby se situace změnila k lepšímu. Za socializmu byl golf veřejnosti prezentován jako oblíbená kratochvíle bohatých vykořisťovatelů dělnické třídy, jako zavrženíhodná zábava třídních nepřátel. Tento mýtus byl ještě silně přiživen v prvních letech rozvoje golfu u nás, protože zakladatelé golfových klubů nasadili nesmyslně vysoké vstupní poplatky v řádu statisíců, které byly pro většinu národa naprosto nepřijatelné. Dnes je situace zcela jiná, tento mýtus ale stále u většiny populace přežívá. Golf je „snobárna" S předchozím bodem souvisí i obecné přesvědčení, že golfisté jsou převážně namyšlení snobové a že v golfových klubech se „obyčejní" lidé nebudou cítit dobře. Postupné podstatné zlevnění vstupních poplatků do klubů a snížení ročních fíček sice později umožnilo začít hrát golf i těm méně majetným, mýtus „snobárny" je ale stále až příliš živý. Stará moudrost praví, že když se dílo nedaří, je třeba něco změnit! Praxe dostatečně prokázala, že stávající metody náboru nových hráčů nepřináší očekávaný příliv nových hráčů. Je tedy zřejmé, že je na čase hledat nové cesty, nová řešení. Jako optimální se jeví zvolit dvě cesty – i nadále využívat stávající zavedené metody získávání nových adeptů golfu, do kterých vložili pracovníci ČGF spoustu úsilí, času i energie a které jistý počet hráčů rozhodně přivedou. Vedle toho se nebát vyzkoušet nová řešení! Jedním z možných je využití nových lidí a jejich zkušeností z jiných oborů, kde k propagaci konkrétních lidských činností a získávání nových lidí existují vyzkoušené a propracované metody. Proč v golfovém prostředí nevyužít to, co se osvědčilo jinde? Golf je krásná hra a my golfisté ji prostě milujeme! Z výše uvedených důvodů je zásadní rozšíření golfové členské základny v zájmu nás všech, protože my všichni potřebujeme pro svou oblíbenou hru prosperující hřiště. Proto by každý z nás měl být nejen hráčem, ale tak trochu i ambasadorem golfu. Naším společným cílem je dosažení stavu, kdy se golf stane opravdu naprosto běžnou outdoorovou volnočasovou aktivitou, kterou bude provozovat stále více lidí. Kdyby každý golfista přesvědčil jen jednoho svého kamaráda, aby golf vyzkoušel, bylo by nás velmi brzy o hodně víc! Kdyby... Kontakt a bližší informace: časopis GOLF 12/2017, text Jaroslav Drbohlav

Green 1/2018

Časopis GREEN

Vážení čtenáři, kolegové,

chyby a omyly patří k lidskému životu. Pokud se však z nich poučíme a naše vědomosti průběžně korigujeme, postupujeme neustále vpřed. Sám velký Aristoteles ve své době tvrdil například, že lidé s většími hlavami potřebují více spánku…

Mám za to, že podnětných a jistě dobře myšlených citovaných pravd jsme v tomto Greenu přinesli opravdu hodně. Rozhodně jsme s nimi nešetřili. Příklady? „Důležitější než rychlost je pro hráče „pravdivost“ greenů, to znamená valivost míčku bez výrazného horizontálního nebo vertikálního úhybu. Rychlé, ale „skákavé“ greeny nikdo neocení.“ nebo „Meteorologům vycházejí předpovědi poměrně často. Musím ale pominout fakt, že i když předpověď vyšla a na té Jižní Moravě opravdu pršelo, tak zrovna ta Kaskáda neschytala zase ani kapku.“ A do třetice: „Existuje velmi mnoho rozhodnutí, kterými ovlivníte nákladnost péče o hřiště i jeho hratelnost. Jednu zásadní věc ale určitě udělejte – odstraňte všechny vysoké porosty v místech, kde by slabým hráčům (k tomu se skoro nikdo nahlas nepřizná, čest všem výjimkám – pzn. red.) překážely. Rádi pak přijedou příště znovu.“

Myslím, že ani jeden z citátů nespadá vyloženě do kategorie „Omylové“. Existence omylů je však přirozená a neměla by nás udivovat. Koneckonců, svět omylů je napínavý jako detektivka od Agathy Christie. A taky chvílemi až k zulíbání úsměvný! Posuďte sami:

V zakládací listině berlínské akademie věd (rok 1700!) se píše, že „prezident akademie je dále povinen ze všech sil přispívat k vyhubení vlkodlaků, permoníků, draků, vodních žínek a bludiček… Aby byl lid účinně vybídnut k této bohulibé činnosti, vypisuje se na vypátrání každé z těchto příšer, ať už je odhalena v děrách, jamách, jeskyních nebo na jezerech, odměna 6 tolarů“. Pobaví výrok francouzského akademika Lalandeho v Journal de Paris v roce 1782 o tom, že je nade vší pochybnost dokázána nemožnost člověka zvednout se do vzduchu, nebo se v něm alespoň udržet Škoda, že to bylo zveřejněno jen necelý rok před vzletem první montgolfiéry s lidskou posádkou…

Vynikající technik Osborne Reylnods prohlásil v roce 1898, že elektřina nemůže být nikdy praktickou formou síly, protože ztráty vzniklé ve vedení jsou příliš velké. Bylo by snazší užívat provazových poháněcích pásů, které by šly od kladky ke kladce, takže by se táhly na míle po celém kraji. A je pravda, že dědeček greenkeeper má rád babičku greenkeeperku jen pro to, že se o něj stará? Mýliti se je opravdu lidské a my doufáme, že jsme se vyložených citovaných nepravd vyvarovali nejen v tomto jarním Greenu, ale bude tomu tak i nadále v jeho dalších vydáních.

Přeji Vám za redakci Greenu pohodové čtení,

hodně zdraví, štěstí a trávníkářských úspěchů v nové sezóně 2018!

LUBOŠ PROCHÁZKA, šéfredaktor




Národní institut golfového vzdělávání Český svaz greenkeeperů Fegga Golf Resort Karlovy Vary ČGF Ittec Ittec Ittec John Deere Agro CS Golf Digest Agris.cz Profigrass Royal Golf Club Mariánské Lázně Everris. Agentura Bonus Sklopísek Střeleč Střední zemědělská škola Dalovice Plagron Golf Hluboká
Ingolfer
Golf Sokolov Golf Beroun Aros Provodínské písky Böhmerwald Golf Park Lovochemie Vydavatelství Baštan